Chinasky-7 album
1970
Nevím, jestli je to znát
Možná by bylo lepší lhát
Jsem silnej ročník sedmdesát
Tak začni počítat
Nechci tu hloupě vzpomínat
Koho taky dneska zajímá
Silnej ročník sedmdesát
Tak začni počítat
Tenkrát tu bejval jinej stát
A já byl blbej nakvadrát
Jsem silnej ročník sedmdesát
Tak třeba například
Ref: Naši mi vždycky říkali
Jen nehas, co tě nepálí
Jakej pán, takovej krám
Naši mi vždycky říkali
Co můžeš, sleduj zpovzdálí
A nikdy nebojuj sám
Nevím, jestli je to znát
Možná by bylo lepší lhát
Jsem silnej ročník sedmdesát
Nemoh´ jsem si vybírat
Tak mi to přestań vyčítat
Naříkat, co jsem za případ
Jsem silnej ročník sedmdesát
A možná, že jsem rád
Ref: Naši mi vždycky říkali
Jen nehas, co tě nepálí
Jakej pán, takovej krám
Naši mi vždycky říkali
Co můžeš, sleduj zpovzdálí
A nikdy nebojuj sám
Čas pádí, čas letí
Těžko ta léta vrátíš zpět
A tak i Husákovy děti
Dospěly do Kristových let
Čas pádí, čas letí
A je to zvláštní svět
A tak i Husákovy děti
Dospěly do Kristových let
Čas pádí, čas letí…
Možná
Víš, kde mám svý slabý místa, vím, že o nich víš
Každopádně si buď jistá, ještě o mně uslyšíš
Víš, kde mám svý starý šrámy v sobě ukrytý
Zůstane to mezi námi nadosmrti zabitý
Možná se ti zdá, slova jsou zmatený
Dělám, co se dá, věřím na usmíření.
Možná se ti zdá, možná máš tušení
Dělám, co se dá, věřím na usmíření.
Možná, že se k tobě vážně vůbec nehodím
Kdybych to byl býval věděl, tak sem nechodím
Důvody jsou známý, nejsou zas tak složitý
Zůstane to mezi námi nadosmrti zabitý
Možná se ti zdá, slova jsou zmatený
Dělám, co se dá, věřím na usmíření.
Možná se ti zdá, možná máš tušení
Dělám, co se dá, věřím na usmíření.
Zůstane to s námi nejspíš pořad takový
Uvidíme, čas nám ve finále napoví
Jak to bude dál, je dneska nedůležitý
Zůstane to mezi námi nadosmrti zabitý
Možná… kdo ví, už nic neříkám
Zůstanem´ napořád spolu, navždycky každej sám.
Možná se ti zdá, slova jsou zmatený
Dělám, co se dá, věřím na usmíření.
Možná se ti zdá, možná máš tušení
Dělám, co se dá, věřím na usmíření.
Láska a jiná násilí
Vražedně rychle přibývají
věci z kterých se nestřílí…
Podivná jabka v sadech zrají…
Co nezabije to tě posílí…
Pročpak bůh stvořil černý ptáky
A vlčí máky v obilí?
A řezníky a ostrý háky!
Vzpomínáš ještě, jak ses bála
Lásky a jiných násilí
Čím ses to od té doby stala?
Co nezabije, to tě posílí…
Vražedně rychle sílu ztrácí
křehcí podzimní motýli…
V černých mracích spí bílí ptáci…
Krev nočních vlků k ránu stéká
po sněhobílých košilích…
Mlčící ryby plují v řekách…
Co nezabije to tě posílí…
Vzpomínáš ještě, jak ses bála
Lásky a jiných násilí
Čím ses to od té doby stala?
Co nezabije, to tě posílí…
Hluboko ve tmách ledy tají
A my se té tmy napili
Kopyta buší do vrat stájí…
Co nezabije, to tě posílí…
Než přijde konec punktum tečka
všechno to stokrát zešílí…
Cítíš ten hlad v půlnočních smečkách?
Co nezabije, to tě posílí…
Co nezabije, to tě posílí…
Vzpomínáš ještě, jak ses bála
Lásky a jiných násilí
Čím ses to od té doby stala?
Co nezabije, to tě posílí…
Co NEZABIJEŠ to tě posílí…
Strojvůdce
Jedna poslouchá - druhá odmlouvá
Třetí dobře ví, jak jí to nebezpečí sluší
Čtvrtá pospíchá, předstírá nezájem
Je čerstvě opuštěná a shání podnájem
Každej má tu svou - jedinou nevinnou
Ty mý se nelíbí, co dělám za práci
Sama však nemaká a ráda utrácí
Jedna je dýně - druhá zas holka jak lusk
S pokladem v klíně - na co čekáš? - rovnou to zkus
Každej má tu svou - jedinou nevinnou
Každej sám svýho štěstí strůjce
Každej sám svýho dortu krůjce
Tu co tu pobíhá, pálí pod nohama půda
Mírně vyblázněná, asi bude chtít bůra
Ta to nechápe, prej nemá ponětí
Proč prostě nejlepší je matka od dětí
Každej sám svýho štěstí strojvůdce